Stella Maris (2015)

 

Výstava spojená s týdenní rezidencí v galerii Atelier Síň na židovském hřbitově v Telči.

Kurátorka výstavy: Soňa Nováková

Foto: Tomáš Hrůza

Tisková zpráva:

Podstatnou roli v tvorbě Petry Lacinové hraje perspektiva, úhel pohledu, iluze a pnutí mezi trojrozměrným světem a jeho projekcí do dvojrozměrného obrazu. Trojrozměrný svět je vše kolem nás. Je to prostor, ve kterém všichni žijeme, nemůžeme z něj nikam uniknout ani opomíjet jeden z jeho rozměrů. To je základní vlastnost přírody i vesmíru, který nás obklopuje.

Obloha je součástí celého našeho života. Klene se nad námi, ve dne jí vládne Slunce, v noci přebírá žezlo Měsíc a hvězdy. Pro Řeky a Římany byly hvězdy božstvy disponujícími různými energiemi a silami, které mají vliv na vše pozemské. Víra v kosmickou sílu a moc byla odvozena od starobylého perského a babylonského náboženství. V symbolické rovině byla tato idea převzata i křesťanstvím. Z pohledu dnešní astrologie, jejíž základy byly položeny právě v dobách starověku, veškerá planetární tělesa svou energií proudící časoprostorem ovlivňují a dokonce předurčují veškeré dění na Zemi bez výjimky lidských osudů.

Matná vzpomínka z dětství, kdy Petra od své babičky slýchávala, že každá hvězda na nebi je duše zemřelého, a fascinace východem slunce, denní i noční oblohou, planetárními objekty a vůbec celým vesmírem dalo vzniknout fotografickému cyklu Planetárium. Vizualita a magičnost kosmických těles, jejich vzájemné postavení, pohyb planet, gravitace či oslnění sluncem nutí Petru Lacinovou k vytváření vlastních alternativ vesmírných konstelací i jevů. Planetárium jsou lidská souhvězdí kopírující postavení hvězd noční oblohy na Zemi, situovaná do jihočeské krajiny na louku pod magický vrch Kbíl. Petra intuitivně režírovala své kamarády, známé i sebe samu do vzájemných vztahově více či méně reálných pozic. Kresba lidských souhvězdí v krajině jsou jejím vnitřním promítnutím vnějších vztahů.

Soňa Nováková