Kurátor: Karel Srp

Foto: Václav Uhlíř

Instalace site-specific fotografií a videí vzniklých během sympozia Štkaní (1. – 10.7.2016)

 

Výstava spojená s týdenní rezidencí v galerii Atelier Síň na židovském hřbitově v Telči.

Kurátorka výstavy: Soňa Nováková

Foto: Tomáš Hrůza

Tisková zpráva:

Podstatnou roli v tvorbě Petry Lacinové hraje perspektiva, úhel pohledu, iluze a pnutí mezi trojrozměrným světem a jeho projekcí do dvojrozměrného obrazu. Trojrozměrný svět je vše kolem nás. Je to prostor, ve kterém všichni žijeme, nemůžeme z něj nikam uniknout ani opomíjet jeden z jeho rozměrů. To je základní vlastnost přírody i vesmíru, který nás obklopuje.

Obloha je součástí celého našeho života. Klene se nad námi, ve dne jí vládne Slunce, v noci přebírá žezlo Měsíc a hvězdy. Pro Řeky a Římany byly hvězdy božstvy disponujícími různými energiemi a silami, které mají vliv na vše pozemské. Víra v kosmickou sílu a moc byla odvozena od starobylého perského a babylonského náboženství. V symbolické rovině byla tato idea převzata i křesťanstvím. Z pohledu dnešní astrologie, jejíž základy byly položeny právě v dobách starověku, veškerá planetární tělesa svou energií proudící časoprostorem ovlivňují a dokonce předurčují veškeré dění na Zemi bez výjimky lidských osudů.

Matná vzpomínka z dětství, kdy Petra od své babičky slýchávala, že každá hvězda na nebi je duše zemřelého, a fascinace východem slunce, denní i noční oblohou, planetárními objekty a vůbec celým vesmírem dalo vzniknout fotografickému cyklu Planetárium. Vizualita a magičnost kosmických těles, jejich vzájemné postavení, pohyb planet, gravitace či oslnění sluncem nutí Petru Lacinovou k vytváření vlastních alternativ vesmírných konstelací i jevů. Planetárium jsou lidská souhvězdí kopírující postavení hvězd noční oblohy na Zemi, situovaná do jihočeské krajiny na louku pod magický vrch Kbíl. Petra intuitivně režírovala své kamarády, známé i sebe samu do vzájemných vztahově více či méně reálných pozic. Kresba lidských souhvězdí v krajině jsou jejím vnitřním promítnutím vnějších vztahů.

Soňa Nováková

 

Site specific instalace v ambitu johanitské komendy ve Strakonicích

Jednodenní výstava současného umění v sakrálním prostoru spolu s performerem a multimediálním umělcem Matějem Frankem.

Kurátorka výstavy: Soňa Nováková

Autor černobílých fotografií: Josef Pecka;  barevné foto: Zdeněk Lacina

Tisková zpráva:

Johanitská komenda: Vzkříšení prostoru je jednodenní site specific projekt současného umění v prostorách bývalé johanitské komendy ve Strakonicích. Název výstavy nese trojí význam: Vzkříšení jednak vyjadřuje osvobození ve smyslu očištění a vyprázdnění prostoru od nepatřičných předmětů, které v posledních letech bránily vyniknout v jeho plné síle, tichosti, kráse a dynamičnosti.  Dále je symbolem oživení středověkého prostoru současnými intermediálními intervencemi, které v reakci na historii, tradici místa a génius loci vdechnou středověkému klášteru nový život i atmosféru. V přesvědčení, že umění představuje určitý předstupeň „duchovnosti“, chce být vzkříšený prostor, ve svém dalším významu, schopen zprostředkovat mystický zážitek.

Koncepce výstavy vychází z interpretace středověkého kláštera jako světa jakéhosi ideálního božího města, mikroměsta ve skutečném městě. Místo se řídilo svým vlastním řádem a prostorem. V kapitulní síni se řádoví bratři společně setkávali. Ambit je vybízel k rozjímání, meditaci a hledání vlastní duše. Kostel jako nejsvětější místo sloužil k samotné liturgii. Odedávna byl sakrální prostor pevně spjat s uměním a společně s ním tvořil naprosto svébytnou jednotku. Objednavatelé si do svých sídel i svatostánků zvali nejvyhlášenější umělce své doby nebo se alespoň snažili přiblížit aktuálním uměleckým tendencím. Na druhou stranu nebyl středověký obraz jen estetickou dekorací, ale měl sílu a moc. Byl médiem mezi jednotlivcem a vyšší nadpozemskou sférou.

Toto dřívější sepjetí duchovního života s uměním své doby bylo i impulsem pro uspořádání této výstavy. Propojení současného umění s prostorem ambitu, který dříve sloužil duchovnímu rozjímání, má prostoru navrátit jeho duchovní rozměr. Současné umělecké intervence v reakci na místní a historickou tradici s odkazem na původní funkce středověkého kláštera podpoří samotný prostor a génius loci johanitské komendy a zprostředkují nevšední prožití a vnímání místa. Cílem výstavy je zažít umění naší doby v dialogu se středověkým, nikoliv unikátní památku degradovat na pouhou výstavní síň a popřít tak dědictví naší minulosti.

Výstava je pokusem o prezentaci alternativního zacházení se specifickým „výstavním“ prostorem a pokusem o koexistenci současné umělecké tvorby se sakrálním prostorem v rámci Strakonic. Realizace výstavy je reakcí na současné využívání prostoru bývalé johanitské komendy bez ohledu na její historickou hodnotu a tradici. Jednodenní akce chce také upozornit na nedostatečnou pozornost věnovanou této unikátní památce ze strany památkářů. Výstava je i snahou o naplnění přání účastníků workshopu Hynka Látala, pořádaného v johanitské komendě před dvěma lety volným sdružením Oživme si Strakonice. A v neposlední řadě odráží můj osobní zájem o středověké umění v dialogu s uměním aktuálním.

Soňa Nováková

grafika pozvánky Adam Hadraba

Účast na sochařském sympoziu Sochy pro park – Rennerovy sady ve Strakonicích.